pitrisanime

Japan chin, Japonský čin, Japončík (Chin, Japanese Chin)

Japan-chin je bystrý a dovedný, mírný a milý pejsek. Od přírody je velice zdrženlivý, smysly a emoce užívá pouze zřídka. Japan-chin je také silně lne ke všem členům své rodiny

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Chin, Japanese Chin; čes.: Japan-chin
PŮVOD:
Japan chin je plemenem malých, společenských psů, známých již ze středověku.
Podle dávných spisů se předpokládá, že jeho předkové byli v roce 732 vládcem Korey během Silské dynastie (377 - 935 nl.) jako dar dovezeni japonskému panovnickému dvoru. Zdá se, že během následujících 100 let se velké množství Chinů bylo dovezeno do Japonska. Historické prameny uvádějí, že poslové či velvyslanci poslali do Číny (během dynastie Tung, 618 - 910 nl.) a do Severní Korey (během dynastie Po H´ai, 698 - 926) poslali psy tohoto plemene rovnou zpátky do Číny. Během vlády Shobunate Tsunayoshi Tokugawa (1680 - 1709) bylo toto plemeno chováno jako palácový pes na hraní přímo na hrade Edo. V roce 1631 britský kapitán Searles přivezl Japan-china do Anglie a v roce 1853 starší kapitán, američan Perry, přivezl několik Japan-chinů do Spojených států. Dva z nich byli také darováni anglické královně Victorii. Od roku 1868 byl Japan-chin oblíbeným psíčkem dam z vyšších kruhů a zároveň se jako společenský pes stal velice rozšířeným.
Své pojmenování má, jak jinak, po Japonsku, Japan-chin byl totiž miláčkem císařů. Jeden císař ho vyhlásil posvátným zvířetem a nařídil, aby se mu občané klaněli. Japan chin se již od počátku rozšiřoval pouze jako čistokrevný. Nejmenší jedince dokonce drželi v klecích jako ptáky.
Japan-chin byl v Evropě velice oblíben, postupem času však začal ustupovat stále se rozšiřujícím Pekinézům. Do 1. světové války bylo Japan-chinů dostatečné množství, až v poslední době jich mnoho ubylo. Plemeno bylo fakticky blízké zániku, díky úsilí jeho milovníků se však Japan-chin opět objevil na výstavách a začal získávat vyznamenání.
POPIS:
Japan-chin je malý pes, se širokým obličejem, hojně pokrytý hustou srstí, s elegantní a vkusnou postavou. Poměr výšky v kohoutku je rovný délce jeho těla. Tělo fenek je však poněkud delší.
Japan-chin má širokou a kulatou lebku, s hlubokým a vroubkovaným stopem a vypouklým čelem. Nosní most je velmi krátký a široký, nos je ve stejné linii s očima. Nos je zbarvený černě nebo v temně tělové barvě, shodné s jeho známkami. Oči má velké a kulaté, posazené daleko od sebe, jsou černé a třpytivé. Uši jsou dlouhé a zavěšené, trojúhelníkového tvaru, pokryté slouhou srstí, usazené daleko od sebe. Krk je spíše kratší, držený vysoko. Záda jsou krátká a rovná. Hruď je mírně širší a hluboká, břicho dobře vypracované. Ocas je pokrytý krásnou, hustou a dlouhou srstí, je nošený elegantně přehozený přes záda. Předloktí jsou rovná a jemná, jejich zadní část je pernatě osrstěná. Tlapky má malé, pokryté žádanými chomáči chlupů. Chůze i pohyb jsou lehké a elegantní, jakoby pyšné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 25 cm.
Feny jsou o trochu menší, než psi.
VÁHA:
Japan-chin váží v rozmezí 2 až 5kg.
Standard FCI hmotnost neuvádí.
SRST:
Japan-chin má rovnou a dlouhou srst, hedvábné struktury. Kromě obličeje je celé tělo pokryté hustou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pernaté.
Povolené zbarvení je bílé, s četnými nebo červeným známkami. Známky jsou umístěny rovnoměrně, od kulatých očí, přes uši, stejně jako na zádech. Zvláště bílý a široký "požár" od čenichu k temeni je žádaný a působivý.
CHARAKTER:
Japan-chin je bystrý a dovedný, mírný a milý pejsek. Jsou od přírody velice zdrženliví, smysly a emoce užívají pouze zřídka. Japan-chin je také silně poután ke svým členům rodiny, ihned pozná, kdo je jeho přítel a kdo nepřítel. Je vynikajícím společníkem pro děti i dospělé.
PÉČE:
Japan-chin nevyžaduje nadmíru péče. Jeho srst většinou nemá sklon k zacuchávání, nezapomínejte ji pouze 2 krát až 3 krát týdně kartáčovat. Čistěte mu také ouška a kožní záhyby na tlamě.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Japan-chin se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 8 - Japan Chin a Pekinéz
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JCH

Francouzský buldoček (Bouledogue francais, French Bulldog)

Francouzský buldoček je družný, hravý, rozpustilý a důvtipný pejsek. Je velmi společenský, svého pána nadevše miluje. Francouzský buldoček je chápavým přítelem a kouzelným společníkem pro všechny členy rodiny.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.:Bouledogue Francais; angl.: French Bulldog; čes.: Francouzský buldoček
PŮVOD:
Francouzský buldoček je plemenem, o jehož původu a vzniku existuje několi verzí.
Jedna z nich říká, že vznikl, stejně jako všichni mastifové, z Epirusů, dávných molosovitých psů z doby římského impéria. Jsou to dávní příbuzní britského buldoga, domorodých středověkých psů Alanů, francouzských mastifů i mastifů malého typu a všech buldogů, které známe, a kteří jsou výsledkem různých křížení nadšených chovatelů ze známých čtvrtí Paříže, v letech 1880. Během této doby Buldog patřil především řezníkům a řidičům dostavníků, avšak díky svému zvláštnímu vzhledu a charakteru se brzy dostal do vysoké společnosti a aristokratického světa. Poté se již šířil velmi rychle. První chovatelský klub byl založen v Paříži v roce 1880. První registrace je datována v roce 1885 a první standard byl ustanoven v roce 1898, což byl rok, ve kterém "Société Centrale Canine" plemeno Francouzského buldočka uznala. K prvnímu představení Francouzského buldočka došlo v roce 1887. Standard, který byl upravený v letech 1931, 1932 a 1948, byl zformulován v roce 1986 pány H. F. Reantem a R. Truquetem, a v FCI publikován v roce 1987.
Francouzský buldoček je uznaný FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Francouzský buldoček je typický svou podsaditou velikostí. Je to navzdory své velikosti silná pes, krátkých avšak kompaktních proporcí. Je hladce osrstěn, má velmi krátkou tvář a tupý nos, vztyčené uši a přirozeně krátký ocas. Musí mít vzhled aktivního zvířete, inteligentního, velmi svalnatého s kompaktní postavou a dobrou strukturou kostí.
Hlavu má velmi silnou, širokou, čtvercového tvaru. Hlava je charakteristická stahováním čelistně-nosní části. Lebka je široké, téměř plochá, s dosti vybouleným čelem a velmi výrazným stopem. Nos je široký, velmi krátký, otočený nahoru s dobře otevřeným chřípím. Sklon chřípí, stejně jako jeho tupý nos, mu musí dovolovat naprosto normální dýchání. Čenich je kratičký a široký se souměrnými rýhami, sbíhajícími se na horní rty. Rty má silné, poněkud uvolněné a černé, nikdy nesmí ukazovat jazyk. Svaly na lících jsou dobře vyvinuté, ne však vyčnívající. Oči má živé, nízko posazené, vcelku velké, kulaté, mírně vyčnívající, tmavě zbarvené, lemy očních víček musí být černé. Uši jsou střední velikost, široké v základu, na konci zaokrouhlené, jsou posazené vysoko, ne vak blízko sebe, jsou nošeny vztyčené. Krk je krátký, mírně klenutý, bez laloku. Záda má široká a svalnatá, hruď válečkovitou, dosti sníženou. Ocas je krátký, posazený na zadečku nízko, u kořene je silný, sukovitý, ke konci se zužuje.
VÝŠKA:
Francouzský buldoček má v kohoutku 30,5 až 31,5 cm.
VÁHA:
Francouzský buldoček má hmotnost v rozmezí 8 až 14 kg.
SRST:
Francouzský buldoček má krásnou, hladkou srst, přiléhající, lesklou a měkkou. Uznaná barva je bronzová, tygří i skvrnitá. Bronzové zbarvení může mít nevelké množství pestrých pruhů, lemování řas a víček musí být černé. Při tygřím zbarvení se připouští časté černé mělké pruhy s bronzovým nebo plavým nádechem, ale také nevelké množství bílých skvrn. Skvrnité zbarvení je nejčastěji bílé s dostatečně velkým množstvím velkých černých, bronzových nebo rezavých skvrn, obruba řas a víček musí být černá.
CHARAKTER:
Francouzský buldoček je družný, hravý, rozpustilý a důvtipný pejsek. Svého pána velmi miluje, laskavý je obzvláště k jeho dětem. Je velice kontaktní a společenský. Zbožňuje přítomnost ve společnosti lidí, je velmi chytrý, vnímavý a poslušný, připraven plnit příkazy majitele a hrát si s dětmi. Jsou to nádherní přátelé a společníci pro všechny členy rodiny.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský buldoček se průměrně dožívá 11 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Zápasník s býky.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 - Malí molossoidní psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FB
obrázek nenalezen

Coton de Tulear

Coton de Tulear je pejsek šťastné povahy, je stabilní a věrný, k lidem i k ostatním psům je velice družný, dokonale se adaptuje všem způsobům života. Jeho temperament je jedním z hlavních rysů tohoto plemene.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Coton de Tulear; fr.: Coton de Tuléar; čes.: Coton de Tulear
PŮVOD:
Coton de Tulear byl ve Francii známý již dlouhou dobu před tím, než byl v roce 1970 oficiálně uznán. Tento přistěhovalec Madagaskaru velice rychle získal mezi společenskými plemeny této země prominentní pozici a dnes je rozšířený po celém světě.
POPIS:
Coton de Tulear je malý dlouhosrstý společenský pes, s bílou jakoby bavlněnou srstí, s kulatýma tmavýma očima, které vyzařují inteligentní a velice živý výraz.
Výška v kohoutku je k délce jeho těla v poměru 2 až 3. Délka hlavy k délce jeho těla je v poměru 2 až 5. Délka lebky k délce jeho čenich je v poměru 9 až 5.
Hlavu má krátkou, při pohledu shora trojúhelníkovou. Lebka je při pohledu zpředu mírně kulatá, je spíše širší, než dlouhá, s nepatrnou čelní rýhou, týlový výčnělek a hřeben jsou jen mírně výrazné, jařmové oblouky má dobře vyvinuté, stop je nepatrný. Nos je černý, chřípí dobře otevřená, hnědý nos je tolerovaný. Čenich má rovný. Rty má jemné, těsné, stejně zbarvené jako nos. Líce má hubené. Oči má dosti kulaté, tmavé a živé, jsou posazené dosti daleko od sebe. Lemy očních víček jsou dobře pigmentované., černé nebo hnědé, v závislosti na zbarvení nosu. Uši má svěšené trojúhelníkové, na lebce jsou vysoce posazené, na koncích jsou jemné, splývají u lící, dosahují až ke koutkům rtů, jsou pokryté bílou srstí nebo se světle šedým nádechem (směs bílých a černých chlupů dává srsti světle šedý vzhled) nebo červená grošovaná (směs bílých a plavých vlasů dává srsti červeně grošovaný zjev - citronový). Krk má dobře svalnatý a mírně klenutý, je dobře posazený do ramen, proporcionálnost krku k tělu je 1/5, krk je čistý a bez laloku. Horní linie těla je velmi mírně konvexní. Pes je delší, než vysoký. Kohoutek je jen velmi mírně vyslovený. Záda má silná, linie těla je velmi mírně klenutá, bedra jsou svalnatá. Hruď má dobře vyvinutou, je dlouhá a spadá až k úrovni loktů. Břicho je podkasané, ne však nijak nadměrně. Ocas má nízko posazený, prodlužuje linii páteře, v klidu spadá pod úroveň hlezen a na špičce je mírně zvednutý, při akci je nesený ve veselém zatočení přes záda, s konečkem směrem k týlu, kohoutku, zádům nebo ledvinám. Psi, kteří mají hojnou srst, mohou mít ocas ve hřbetním či bederním regionu. Přední končetiny má svislé. Ramena jsou šikmá a svalnatá. Tlapky má malé, zaokrouhlené, s těsnými a klenutými prsty a dobře pigmentovanými polštářky. Zadní končetiny mají stehna silně svalnatá, hlezna jsou suchá a dobře ohraničená. Pohyb a chůze jsou volné a plynulé, bez známek nestejnorodosti, při pohybu je horní linie těla udržovaná. Kůži má jemnou, po celém těle dobře elastickou.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 26 až 28 cm, s tolerancí +/- 2 cm.
Fena má v kohoutku 23 až 25 cm, s tolerancí +/- 2 cm..
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 4 až 6 kg.
Fena váží v rozmezí 3,5 až 5 kg.
SRST:
Coton de Tulear má srst, jenž je jednou z hlavních charakteristik tohoto plemene, která navíc odvozuje i jeho jméno. Je velmi měkká a poddajná, se strukturou bavlny, nikdy není tvrdá nebo hrubá. Srst je hustá a hojná, může být velmi mírně zvlněná. Základní zbarvení je bílé. Několik nepatrných tónů ze světle šedé barvy (směs bílých a černých chlupů)
nebo červené grošované (směs bílých a plavých chlupů) jsou na uších povolené. Na ostatních částech těla mohou být zastínění tolerovaná, pokud však nezmění hlavní bílý vzhled srsti, nicméně nejsou vyhledávané.
CHARAKTER:
Coton de Tulear je pejsek šťastné povahy, je stabilní a věrný, k lidem i k ostatním psům je velice družný, dokonale se adaptuje všem způsobům života. Jeho temperament je jedním z hlavních rysů tohoto plemene.
PÉČE:
Coton de Tulear
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Coton de Tulear se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společenský pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 1.2. - Coton de Tuléar.
S pracovní zkouškou.

Boloňský psík (Bolognese)

Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňský bišon
PŮVOD:
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením Francouzských bišonů s Ši-tzu a Trpasličím pudlem. Jejich šlechtěním se zabývají ruští chovatelé psů. Jeho původ je spletený a propojený s Maltézáčkem, neboť jeho vzdálenými předky jsou, stejně jako předci Maltézáčka, malí pejsci zmínění již Aristotelem pod latinským označením "canes melitenses". Boloňský psík byl známý již v době římské éry, objevoval se především mezi přijímanými dary po celou dobu této slavné éry. Cosmo di Medici dovezl nejméně 8 těchto pejsků do Bruselu, jako dar belgickým šlechticům. Král Španělska, Filip II. poté, co dva Boloňáčky obdržel darem od vévody d´Este, napsal v děkovném dopise svému dárci, že "tito dva malí psíci jsou tím nejkrásnějším královským darem, které může panovník obdržet". Boloňský psík je také zobrazen na obrazech takových mistrů, jako byli Tizian, Pierre Breughel, Goya.
POPIS:
Boloňský psík je malý, zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý čistě bílou, chmýřovitě načechranou srstí. Jde o plemeno malých společenských psů.
Boloňský psík je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku.
Lebka je mírně vejčitého tvaru, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je s čenichem ve stejné linii, z pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Linie čenichu je rovná, postranní části čenichu jsou obdobné, takže přední část čenich tvoří jakoby čtverec. Délka čenich u se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavě okrové barvy. Uši jsou visící, volně přiléhající k hlavě. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Tělo je čtvercového tvaru, délka těla měřená od ramen po záď se rovná výšce v kohoutku. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 27 až 30 cm.
Fena má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Boloňský psík váží v rozmezí 2,5 až 4 kg.
SRST:
Boloňský psík má po celém těle od hlavy po ocas srst jemnou, hedvábnou a stejně dlouhou, pouze na čenich je kratší. Je načechraná v měkkých kudrlinkách a dosti chmýřovitá, nepřiléhá, nikdy však nevytváří proužky.
Přiznané zbarvení je čistě bílé, bez jakýchkoliv skvrn či odstínů.
CHARAKTER:
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Můžeme však také říci, že není ani příliš živý, ani příliš pomalý. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí, k cizím lidem je však trochu nedůvěřivý. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je to veselý a milý společník, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí i situaci. Miluje procházky, ne však na vlastní pěst, ale vždy v doprovodu svého pána. Je velice vázaný na všechny členy své rodiny, nádherně se cítí mezi dětmi.
PÉČE:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat. Jen tak bude Váš chovanc zdravý a veselý. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BP

Bišonek (Bichon á poil frisé, Bichon Frise)

Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí, s kadeřavou, dlouhou, měkkou a sněžně bílou "labutí" srstí a s vesele důstojným ocasem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bichon Frise; fr.: Bichon á poil frisé
PŮVOD:
Bišonek patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. V období středověku byl Bišonek oblíbencem královských rodin v Itálii a ve Francii. Předpokládá se, že ho do Španělska na ostrov Tenerife dovezli španělští nebo finští námořníci a z ostrova se pak Bišonek již snadno dostal na kontinent. Dlouhou dobu vypadali tak, jak je ve 14. století námořníci objevili a neměnili se. V 16. století se na královském dvoře a mezi dvořany byl Bišonek velice populární. Na konci 19. století se však stal již jen zcela obyčejným pouličním psem. Teprve po první světové válce získal svůj ušlechtilý status. Bišonek byl uznán FCI, AKC, CKC, KCGB, ANKC
POPIS:
Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí, s kadeřavou, dlouhou, měkkou a sněžně bílou "labutí" srstí a s vesele důstojným ocasem. Nos je okrouhlý, černý, jemně zrnitý a lesklý. Rty jsou tenké a černé. Líce jsou jemné, ne příliš svalnaté. Oči má velmi tmavé, s tmavými očními víčky, kulatého, nikoli mandlového tvaru, živé, ne příliš velké, neukazují žádné bělmo a nesmí být příliš vystouplé. Uši jsou zavěšené a dobře porostlé dlouhou, jemně vlnitou srstí. Krk je vcelku dlouhý, nesený hrdě a vysoko, jeho délka je zhruba v třetině délky těla. Ocas je posazený poněkud níže, než u Pudla, je nesený vzhůru, není rolovaný, ale půvabně zatočený přes linii páteře.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku by neměla přesahovat 30 cm. Menší rozměr je výhodou.
SRST:
Bišonek má srst jemnou, hedvábnou a velmi kadeřavou. Jeho spirálovitá srst připomíná srst mongolských koz, není však provázkovitá, měří 7 až 10 cm. V základě je přiznáno pouze bílé zbarvení, některé kluby však do 19 měsíců věku Bišonka také krémové nebo meruňkové skvrny na bílém podkladě.
CHARAKTER:
Malý Bišonek vás potěší, je to nezaměnitelný přítel a společník pro milovníky malých plemen. Je veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí. Vyrovnaný, nebojácný, přátelský k dětem i ke zvířatům
PÉČE:
Bišonek má srst, která vyžaduje mnoho pravidelné péče. Je třeba ji každý den pročesávat, a také pravidelně, asi jednou za 3 měsíce, přistřihovat, a to do určitého modelu. Nezapomeňte mu hlídat a přistřihovat chloupky u očí a na tlapkách. Bišonek nelíná, při pravidelném kartáčování se srst na hřebenu spolehlivě zachytí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bišonek se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BF